Recenze: Divotvůrce (Divotvůrce 1)

Pokud máte rádi netradiční podobu magie, všemožné druhy karet, trochu těch intrik, ale také ironií sršící cizinku nebo mluvící kočkoveverky, pak je Divotvůrce tím pravým čtením pro vás.

„Nesehnala jsi ve městě ubytování?“ zajímala se matka. „Mohla bys zatím zůstat u nás…“ Její slova vyzněla do ztracena, takže dokonce i já jsem pochopil, jak to myslela.
„Nedělej si starosti, dámo,“ odvětila Ferius. „V tomhle baráku není dost chlastu.“

Hlavním hrdinou Divotvůrce je mladý čarodějnický zasvěcenec Kellen. Hned na začátku knihy ho sledujeme v boji se svým spolužákem a následně i se svou sestrou. Nejsem odborníkem na úmrtí hlavních hrdinů, ale Kellen už to měl takříkajíc na půli cesty asi po několika stránkách. Nevím jak vy, ale za mě se jedná o nejdřívější ohrožení života ústřední postavy, které pamatuji. Jako celek je ale Divotvůrce perfektní.

„Řekla, že moje pivo chutná jak kravské chcanky, a šla si hledat něco lepšího.“ Ukázal ke dveřím. „Zkus to ve Volání noci. Je to na Védském náměstí, asi čtvrt kilometru touhle ulicí.“
„Proč ne U Pyšného sokola? Je to blíž.“
„Tam už prý byla. O jejich pivu prohlásila, že chutná jako kočičí moč, což ta velevážená dáma zjevně považuje za ještě horší než kravské chcanky.“

Sledujeme různé druhy magie, ke které je potřeba rozsvítit pásky vytetované na předloktí. Kellen sice zná všechny znaky, které musí při kouzlení vytvořit pomocí prstů, stejně jako všechny magické formule, ale jeho pásky se mu ne a ne rozzářit. Proto se očekává, že až nadejde čas kouzelnických zkoušek, propadne a namísto právoplatného kouzelníka Jan'Tepa se z něj stane tzv. Sha'Tep. Ti nemají žádnou magii a po zkouškách jim jsou jejich pásky uzamčeny.

„Chceš, abych snědl něco, co jsi měl celou dobu v hubě?“
Ukázal si tlapou na tělo. „Vidíš snad na mně nějaké kapsy?“ Tenké rty jeho tlamy se stáhly dozadu, což mělo nejspíš znamenat úsměv. „Jistě. Nabízelo se ještě jedno místo, kam bych to býlí mohl uložit.“

Ve městě se ale objeví tajemná cizinka Ferius Parfax, která srší vtipem a ironií na míle daleko. Proto se těště na každý okamžik, kdy se objeví "na scéně". Její hlášky opravdu stojí za to a některé z nich najdete i zde v podobě citátů. Kellenovi rodiče však musí být opatrní, protože všechny Jan'Tepy čekají důležité volby nového vůdce. Ten dosavadní totiž zemřel a volba nového je závislá nejen na síle samotného čaroděje, ale také jeho rodu, tedy i dětí. Umíte si tedy představit, že nekouzlící Kellen není zrovna vzorným synkem, na kterého by rodiče mohli být hrdí. A právě o strastech Kellena je defacto celá kniha. Samozřejmě, že se objeví i další komplikace, ale jako celek je kniha neskutečně čtivá. Za to můžeme děkovat relativně krátkým kapitolám a vysoké četnosti akčních scén a zvratů.

„Hele, chlapče,“ řekl kočkoveverčák. „Už zase brečíš.“
„Já nebrečím.“
Pohrdavě zafrkal. „Jasně. To bude nejspíš nějaké jan'tepské kouzlo, které způsobuje, že ti prší z očí.“

Velkým lákadlem je rozhodně i hlavní atrakce, která upoutá asi většinu čtenářů – kočkoveverka! A ne jen tak ledajaká, ale dokonce kočkoveverka, která mluví. Zpočátku je tedy tento zvířecí druh označován jako bájní nekhekové, ale nedlouho po jejich objevení na scéně je vše objasněno.

„Zalez, ty malá kryso s vyžraným ksichtem, nebo ti vyškubu fousy a budu se s nimi šťourat v zubech!“

Na své si v Divotvůrci přijdou také milovníci nečekaných zvratů, zrad nebo intrik. V tomto příběhu se nelze spoléhat na nic a na nikoho. Ani o překvapení tady rozhodně není nouze. Romantiku ale nečekejte. Ano, ve velmi slabé míře se objeví, ale je to ve srovnání s některými young adult fantasy pouze slabý odvar. To z Divotvůrce dělá spíš plnohodnotné fantasy, což je jedině dobře.

„Rozkopat dveře a zadky, to musí udělat žena, když vidí týrání dítěte,“ řekla by.

V Nakladatelství Egmont aktuálně vychází druhý díl téhle plánované hexalogie (= šest dílů). Nese název Černé znamení. Kam osud Kellena, Ferius Parfax a kočkoveverčáka Reichise zavede? To zatím nevím, ale co vím zcela jistě, je to, že to musím velmi brzo zjistit. A doufám, že nebudu sám a že se ke mně přidáte!

Připomíná mi to staré divotvůrce, kteří se potulovali po kraji a spojovali pár jednoduchých kouzel s jinými triky, aby si vydělali na živobytí.

Název: Divotvůrce 1: Divotvůrce
Původní název: Spellsinger #1: Spellsinger
Autor: Sebastien de Castell
Překlad: Peter Kadlec
Počet stran: 405
Nakladatelství: Egmont

Čteno: poprvé

Hodnocení: 95 %

Čteno: 28. 2. 2018 - 15. 3. 2018

Knihu k recenzi věnovala pro Zeedee Albatros Media.